O čem už nechci psát
Perokresba © Miroslav Vomáčka
V první chvíli bych ho nejradši poslal do háje s odkazem na fašistickou minulost jeho státu. Zatímco jsem se zhluboka nadechoval, abych ho kapitánsky utřel, mi v makovici nehezky zajiskřilo. Nemá on nakonec pravdu?!
Staráme se o všechno a všechny kolem, zatímco v sobě máme bordel. Neřešíme sami sebe. Spoléháme, že to nejdůležitější v nás za nás vždycky někdo vyřeší. Radši budeme čekat na rytíře z Blaníku, než abychom vzali vidle, nebo přinejhorším nohy na ramena.
Jan Hus, František Palacký, Masaryk, Beneš... Ale i naši hokejisti. Ti všichni se snažili a snaží bojovat za nás, ale molocha zvaného „český národ“ nezmění ani za dva máky. Hrdost z vítězství někoho jiného rychle vychladne, a jsme zase zpátky v hospodě u piva. Karel Kryl tomu říkal: „Ryjeme držkou v zemi.
Ale abychom se nedrželi jen domácího písečku. Unie náš nápadně nenápadně svazuje nařízeními a zavazuje dotacemi. Nadáváme - tak nějak ze zvyku - nebo chrochtáme jako pašíci - pokud jsme se přisáli na některou z dotací. Přímý přenos z parlamentu toho budiž důkazem.
Nechci psát ani o politice - ačkoli je českým národním sportem. Proč? Protože snažit se ji pochopit tak, že ji oblékneme do roucha spravedlnosti prostě nejde. Z toho by se jeden zbláznil. Tak třeba: Amíci v Iráku útočí na lidi, které docela nedávno plácali po ramenou. Jakmile něco funguje, je potřeba to rozvrtat. Proč? Neptejte se mě. Nejsem politik. Nebo: Prezident Zeman pořádá sbírku na umoření státního dluhu. Za rok se vybralo přes milion korun. Jenže provoz Hradního majestátu stojí kolem 950 tisíc denně. Co s tím?
Na Islandu - do kterého se tak rádi strefujeme díky největšímu počtu nemanželských dětí na světě - si s tím poradili. Taková malá defenestrace. U nás skončili v hradním příkopě Slavata a Martinic, u nich "ve vodopádu" falešní politici a nenažraní bankéři. A přestože byl ledový, bylo jim, myslím, pořádně horko. Navíc musejí vrátit, co nakradli. Věc v našich končinách, kde k ukradení už sotva něco zbylo, těžko představitelná.
Evropa je zaplavována přistěhovalci zcela odlišných kultur, které nás podle EU mají obohatit. Dovolujeme jim se tu zabydlovat, ve jménu humanity. Kdo z těch humanistů se pak hlásí k vybuchlému autobusu, britskému vojákovi zabitému na ulici sekáčkem, nebo k mírumilovnému velvyslanectví plnému neočíslovaných zbraní?! Hýčkejme si tyhle multikultury. Možná nás opravdu chtějí obohatit. Pod podmínkou, že se obrátíme na jejich víru, nám ukáží ráj plný roztoužených panen. Posmrtný ráj. Zeptali jste se těch mírotvorců, jak by se tvářili na propagaci křesťanství v jejich domovinách? Nebo raději ne. Tu mladou těhotnou Afričanku, kterou odsoudili k smrti za to, že se přihlásila ke křesťanství, už naštěstí pustili.
O tom nechci psát. Ani slyšet. Nemám nic proti žádnému náboženství. Tak se upřímně a vážně modlete ke komu chcete, jen po mě, prosím, ve jménu kohokoli v Evropě nestřílejte.
Psát o politice je populární. Určitě už mi začínáte tleskat. Jenže mě o tom psát nebaví. Je to stejně laciné jako večerní zprávy. Proto o tom nechci psát. Chci žít. Starat se o sebe, a nemuset se bát o své blízké. Žít v krásném světě bez fanatiků. Tak to, milá EU, prosím, nějak zařiď. Napiš třeba na evropský záchod, že nahoře není žádnej ráj. Ať se tu nevraždí.
Trochu jsme odbočili. Bavili jsme se o hrdosti, a což takhle pár slov o blbosti. České blbosti. Zdá se, že jí máme na rozdávání. Pominu-li, jak elegantně nám byla po Sametové revoluci republika - včetně nás samých - rozprodána pod rukama - a my tomu ještě tleskali - vznáší se tu všude kolem blbost nápadně lepivější. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Starosta jedné nejmenované obce má syna a vnuka, kteří v obci podnikali. V uzavřeném oploceném areálu bývalého družstva se nacházely v těsném sousedství soukromá kancelář zmíněného starosty a dvě haly. Jedna sloužila k demontáží kradených aut, druhá jako velkopěstírna marihuany. Inu, zemědělci. Po aférce se špatně ukradeným luxusním BMW, které mělo namísto jedné GPS dvě, zbyla jen ta starostova kancelář. A starosta starostuje dál, neboť o ničem nevěděl. Možná jen špatně vidí. Navzdory horšímu zraku by ho v obci volila drtivá většina obyvatel znovu. Proč? „Protože tomu přece rozumí.“
Česká povaha je zkrátka zvláštní. Neměl ten Slovák nakonec pravdu?! Že jste jiní? Zaplaťpánbůh, jen více takových! Rád bych se dočkal doby, kdy se přestaneme poznávat v obligátním vtípku:
„Bože, soused má takovou krásnou kozu...“
„Chtěl bys taky takovou?“ ptá se Bůh.
„Ne, já bych chtěl, aby mu chcípla.“
...a jednou se z tý z kozy třeba stane ovce kdesi pod Tatrami, ale o tom už taky nechci psát.
Stanislav Lelek
Marcela
Užívej života, dokud můžeš, slýchával Petr od Marcely každý den. Zvykl si na to, ale stejně ho tím štvala. Začala s tím poté, co přežila tu strašlivou bouračku, o které se v televizi mluvilo ještě tři neděle.
Stanislav Lelek
Takhle my si žijeme
Na policii si dlouho nepobyli, protože se s každým znali. Odešli s výstrahou, že napříště už by mohli sedět.
Stanislav Lelek
Bude třetí světová?
V poslední době se v souvislosti s napětím na rusko – ukrajinských hranicích skloňuje slovo „válka.“ Nepředstavujte si nějaké místní šťouchance, jakých je ve světě bezpočet.
Stanislav Lelek
Kam kráčíš Česká republiko?
Na začátku milénia se začaly objevovat hlášky, že by to chtělo zase nějakou revoluci. Jako by český národ vystřízlivěl ze sametu. “Fraška, podvod!” bylo slyšet stále častěji.
Stanislav Lelek
Vzpomínka na pád stíhačky
Krátce před revolucí spadlo na Staropackých horách u Nové Paky letadlo. Je to už přes třicet let, ale připadá mi to jako včera.
Stanislav Lelek
Jak přežít tenhle svět
Každej den si někdo stěžuje na zkaženej svět, na politiky, zkrátka na cokoli. Už to nechci poslouchat. Nebaví vás žít? Tak čtěte!
Stanislav Lelek
Věští nedostatek nemovitostí katastrofu?
Koupit dneska dům do dvou milionů je prakticky nemožné. Lidi se zbláznili. Dokud utrácejí vlastní peníze, nic zvláštního se neděje.
Stanislav Lelek
Je demokracie pouhým odpadem?
Denně slýcháme, že žijeme v nejlepším možném společenském zřízení. Je tomu doopravdy tak, anebo jsme zatím stále v jeskyních?
Stanislav Lelek
Kdo zachrání člověka?
V dnešní době si ti přemýšlivější z vás říkají, že pokud nepřijde zásah zvenčí, naše civilizace končí. Náznaků, proč se tak nevyhnutelně stane, je celá řada.
Stanislav Lelek
Damoklův meč nad Škodovkou
Největší tuzemská automobilka zaplavuje republiku Škodovkami. Zaplavuje louky, parkoviště, ba i letiště fungl novými vraky. Oficiální důvod zní: nejsou čipy.
Stanislav Lelek
Nostradamus by brečel
Při pohledu do zrcadla se jako lidstvo nemáme za co pochválit. Vedeme to od desíti k pěti, a ještě tomu tleskáme. Máme ještě šanci?
Stanislav Lelek
Lidi nejsou blbý
“Lidi nejsou blbý,” zaslechl jsem na zastávce tramvaje. Slova patřila mladíkovi, který držel kolem ramen nazrzlou dlouhovlasou hezkou holku. Druhým účastníkem rozhovoru byl lehce obtloustlý a plešatějící muž v drahém obleku.
Stanislav Lelek
Konspirátoři všech zemí, vyližte si...
Víte, štve mě, co vidím v posledních měsících kolem sebe. Vidím rozdělenou společnost. Část věří konspiracím, část vládě. Přál bych si, abyste byli zase lidmi.
Stanislav Lelek
Proti komu vláda bojuje?
Pamatujete na jitrnici z pohádky Obušku z pytle ven? Podobně to dnes vypadá s pandemií, před kterou nás vláda ochrání, i kdybychom nechtěli.
Stanislav Lelek
S Bohem v hospodě
Nebylo by to skvělé - chodit s Bohem na ryby? Anebo na dostihy. Dokážete si představit, jak by kámoši čuměli, kdybyste přišli s Bohem do hospody?
Stanislav Lelek
Hon na olympijského doktora
Médii hýbe kauza neočkovaného doktora olympijské výpravy, který je viněn z nakažení očkovaných hráčů. Novináři tím dělají medvědí službu očkovací kampani, a vůbec jim to nedochází.
Stanislav Lelek
Zakázanou noční Prahou
Nahlédl jsem do jednoho z mnoha pražských podniků, a zůstal jako opařen. Kdyby to viděl ministr, nejspíš by zaplakal.
Stanislav Lelek
Nahý koncert
Přejížděl jí po nahém těle jako po klaviatuře. Oba byli mladí, řekl bych čerstvě plnoletí. Bylo jim jedno, že se na ně dívám.
Stanislav Lelek
Všechno je jinak
Žijeme v blažené nevědomosti. Snad bychom i chtěli znát víc pravdy, než je nám každodenně dovoleno, ale bojíme se, abychom se něco nedozvěděli.
Stanislav Lelek
Jste všichni blázni?!
Mít jiný názor se většinou neodpouští. Je třeba souhlasit a zbytečně se neptat, jít s davem, nevybočovat.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 136
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3920x
Mé další weby:
http://pozitivnifoto.cz
http://amaradio.cz