David Rath versus Milada Horáková

„Pověste ho vejš, ať se houpá!“ křičí pracně zmanipulované veřejné mínění. Býval jednou z nejvýraznějších postav prohnilé české politiky. Od koho dostal přes prsty, a proč se mu chomutovský senátor Novák směje?

Rath bezpochyby není žádné neviňátko. O tom se nebudeme přít, i kdybychom všem těm štvavým článkům věřit nechtěli. Český národ má za to, že většina politiků krade. Netřeba rozebírat, jak daleko je tato domněnka blízka pravdě. Nicméně pokud se rozhlédneme, co všechno bylo od revoluce odkloněno, zjistíme, že mnoho nezbylo. Kdo z vás po revoluci získal nějakou tu lukrativní nemovitost ze zlikvidovaných socialistických organizací? Nikdo? Kde tedy jsou? Zúčastnili jste se některé z divokých privatizačních rošád? Nebýt politické vůle, neznali bychom Bakalovo OKD, Klausovo PPF a stovky dalších. Je mezi námi ještě občan, který věří, že jsou všichni politici tak zásadoví, že by nikdy nedali ani nevzali všimné?!

Politika je špinavá záležitost. Tu českou nevyjímaje. Bohužel semele i původně slušné lidi. Oproti vyspělejším státům jsme v nevýhodě: máme spoustu chudáků, kteří potřebovali přes noc zbohatnout. Ale vaťmě se zpátky k Rathovi. Jeho politická kariéra stoupala strmě, a dlužno říci, že byl velmi úspěšný. Nikdo, snad kromě Kalouska, nedokázal naštvat tolik čestných politiků najednou. Ratha bylo všude plno, a ostatní jen těžko sbírali argumenty, aby mu dokázali oponovat. Ta samá ČSSD, která pyšně volala: „Vypusťte Krakena!“ toho samého Krakena nechala bez milosti utopit, když se nad ním začaly stahovat mraky. Že by měl Zeman v názoru na ČSSD pravdu?

Nedělejme si iluze, že se scénář „Kott, Pancová, Rath“ neodehrával a neodehrává i na mnoha dalších místech. Jen tam nikdo neposlal policii s odposlechy. Pokud nebudeme předpokládat, že byl vybrán policií náhodně, aby mohla vykázat činnost, nabízí se otázka, komu vadil a proč. Překotné uvalení vazby, a Rathova téměř dokonalá izolace, není v českých luzích a hájích u politiků obvyklá. Z dostupných zdrojů nelze příliš pochybovat, že má obžaloba důkladně zadokumentovanou jak pověstnou krabici od vína, tak i odposlechy všech tří neopatrných mluvků.

Sedm milionů jako úplatek není zrovna málo. Hrozí mu devět let. Ve srovnání s obdobnými případy však uvažovaná výše trestu bije do očí. Mnohem méně se tu dává za vraždy, za zabití, loupeže, znásilnění. Abychom si rozuměli, nechceme kritizovat práci policie. Naopak, ta si zaslouží pochvalu za pečlivost a vytrvalost. Na takovou policii můžeme být právem hrdi. Problém nastává až tam, kde se rozhoduje o vině a trestu.
Zatímco je národ zaměstnán kauzou Rath, další a další krabice od vína mění na různých místech Česka majitele. Jen se o tom neví - nebo jen nemluví a nepíše?! Za to Rath plní titulní stránky novin, a bude je plnit tak dlouho, dokud lid nebude jako jeden muž křičet: „Pověste ho vejš, ať se houpá!“ 
Nevíme jak vy, ale my Rathovi věříme, když říká, že o jeho vině je už dávno rozhodnuto. Žalobce Jirát, stejně jako kdysi prokurátor Urválek v procesu s Miladou Horákovou, vědomě (či snad nevědomky?) stupňuje napětí lidu až k zešílení. I kdyby chtěl být teď soudce nanejvýš spravedlivý, nemůže. Jirát vystupňoval objednávku na výši trestu, a předhodil ji šikovně lidem tak, aby ji přijali za svou. Už není cesty zpět.

Upřímně řečeno, je nám po tom všem Ratha spíše líto. Pád z kola může být posledním ze zoufalých činů, kterými se hodlá bránit proti předem nalinkované „spravedlnosti.“ Ano, zřejmě odklonil 7 milionů z kapes nás všech, ale proto bychom ho ještě neměli dávat na roveň vrahům. Nadáváme snad do zlodějů těm, kdo z kapes nás všech za pětadvacet let odklonili, nebo umožnili odklonit, miliardy, a díky nimž se dnes máme tak, jak se máme? Nikoli, ještě jim tleskáme a chválíme jejich instituty, firmy, akciovky. Možná jsme ještě zapomněli poděkovat za to, že díky jejich "šikovnosti" dnes jako národ lítáme tak, jak odkudkoli z Evropy zafouká. Nedá nám, abychom nevzpomenuli například prosperujících čokoládoven v Lomnici nad Popelkou, kde po privatizaci vítězná firma rozřezala všechny stroje, na kterých by nedejbože mohl někdo něco vyrábět, autogenem. Takhle jste si to představovali, občané?! Až vám v krku zaskočí piškot Opavia, možná si na to vzpomenete.

V kontrastu s tím, co už bylo řečeno, tu máme čerstvou záležitost chomutovského senátora Alexandra Nováka. Za přijetí úplatku 40 milionů si odseděl dva roky. Naštěstí se za něj zaručila parta motorkářů, takže ctihodný pan Novák, znalý podnikání ve stavebnictví i v nevěstincích, může vyjít odpočatý na světlo boží. Státní zástupce, čirou náhodou také z Chomutova, má zřejmě slabost pro motorky. Kdyby měl slabost pro cyklisty, a kdyby dozoroval kauzu Rath, možná...

Víte, je nám z toho porevolučního chaosu trochu do pláče. Čekali jsme něco zcela jiného. Ale kdykoli se rozhlédneme kolem sebe, a vidíme všechny ty křiklouny národa českého, kteří dopředu křičí vinen, a těší se, až bude někdo jiný trpět, říkáme si, co bychom vlastně chtěli.