Jste všichni blázni?!

Mít jiný názor se většinou neodpouští. Je třeba souhlasit a zbytečně se neptat, jít s davem, nevybočovat.

Hranice, která nás dělí od bláznovství, je u každého jinak tenká. Překročit ji znamená být znemožněn, vyřazen ze společnosti, odepsán. Bláznům zásadně nezávidíme, protože jsou to chudáci. Nezapadají, necítí se mezi námi dobře. Neustále někde pobíhají, pošťuchují nás, otravují. Nemají mantinely, které nás udržují v přízni davu.

Od bláznů, kteří nás obtěžují, je jen krůček k těm, kteří nás fascinují. Mám na mysli největší umělce, kteří kdy chodili po naší Zemi. Byli schopni nadpozemských děl. Báli se o vlastní existenci, a tak se snažili chovat normálně. Blázen není diagnóza, je to stav mysli. Bláznům zásadně nezávidíme, i kdyby se měli jmenovat třeba Leonardo da Vinci, Albert Einstein, nebo mnoho dalších, které historie považuje za normální. Je zvláštní, že běžný člověk, dokonale zapadající do společnosti, poslušný mraveneček, nikdy nevybočí z řady. Už vás vidím, jak mě chcete zastavit, a říct, že přece... Ano, občas se něco nepovede, a stejně jako příroda zrodí homosexuálního jedince, tu a tam některým nadělí bláznovství.

Nejlepší knihy vznikly, když autor nechal blázna ve své hlavě, aby sám skládal slova, vymýšlel příběhy, často tak vzdálené tomu, co zamýšlel rozum. Přesto se ten racionální prevít snaží udržet myšlenky v mantinelech, aby náhodou někoho nepohoršily, nebo dokonce neuvrhly autora do vězení. Všichni lidé myslí dál, než říkají. Ale jen blázni mají odvahu to přiznat, a tak nás zásobují nejroztodivnějšími variacemi na konečný počet námětů. Kombinují nekombinovatelné, a my to čteme, a náš rozum se vzpírá: "Je tohle vůbec možné? Je to ještě reálné?" V okamžiku, kdy na jejich hru přistoupíme, stáváme se sami blázny, jsme nakaženi, jsme odemčeni, probouzíme se. Začínáme nechtěně produkovat bláznivé myšlenky. Začínáme žít. Jediný, kdo z toho nemá radost, je Systém.

Snaží se nás umravnit, zkusí nás okřiknout, postrašit. Když to nepomůže, pokusí se nás lstí zabít. Stačí, když normálním lidem namluví, jak jsme pro ně nebezpeční. Přitom jsme, stejně jako oni, vydáni napospas nekonečnému ohňostroji náhod. Vše, co se děje, má nějaký hlubší smysl, který nechápeme, a nepochopíme, dokud se nestaneme aspoň trochu blázny.