Damoklův meč nad Škodovkou

Největší tuzemská automobilka zaplavuje republiku Škodovkami. Zaplavuje louky, parkoviště, ba i letiště fungl novými vraky. Oficiální důvod zní: nejsou čipy. 

Nad Mladou Boleslaví visí Damoklův meč. Visí nejen nad fabrikou, visí i nad občany sídlišť, domečků, visí nad pejskaři, i nad zahraničními dělníky, kteří dokud mají práci, nezlobí. Visí nad celou republikou, protože když padne Škodovka, ač dávno není naše, dostane kulhavá kobyla v podobě státního rozpočtu ránu z milosti.

Celá situace zatím budí zdání, že jakmile budou čipy, z odstavených aut se stane použitelný produkt. Použitelný však nemusí nutně znamenat žádaný. Zatímco auta čekají, a budou čekat třeba do skonání světa, zákazník čekat nechce. Zákazník chce jezdit, což si velmi dobře uvědomují automobilky, které neparkují svá auta na letištích, nýbrž v autosalonech. Kdybychom chtěli opravdu hodně konspirovat, mohli bychom za nedostatkem čipů vidět konkurenční výrobce. Naše největší automobilka však není jediná, která má problémy.

Na první pohled to vypadá, že Škodovka je v tom nevinně. Dodavatel nedodává čipy, auta tím pádem nelze dokončit. Výroba Enyaqů, tedy elektromobilů, však jede nerušeně dál. Pro ty je čipů dostatek. Navíc tím automobilka získává v očích klimatopřísné EU nemalý kredit. Ano, bavíme se o EU, která tak ráda drbe sebe sama za ušima, a bude se drbat, i kdyby se stala zdechlinou.     

Otázka, zda v nedostatku čipů nemůže být záměr, je velmi odvážná. Náhod, které za tím stojí, je přeci jenom nějak moc. Některá oficiální vysvětlení jsou téměř bizarní, jako třeba zvýšený zájem o notebooky v době distanční výuky. Jiná jsou uvěřitelná, například požár v japonské továrně, anebo zima v Texasu. Přesto se nelze zbavit pocitu, že tu někdo hraje pořádně vysokou hru, což by v konečném důsledku nevadilo… kdyby hráči nebyli připraveni svou sázku bez mrknutí oka obětovat.

V tuto chvíli staví Škodovka hladovou zeď, která zatím jako zeď nevypadá, neboť auta (zatím) nevrší na sebe. Ve hře je mnoho otázek, kterými se však dovolenkou ukolébaní zaměstnanci nejspíš nezabývají. Tou nejhlavnější je, zda se budou mít kam vrátit. Parkoviště, louky, i letiště se mohou snadno změnit na vrakoviště - která však všechny neuživí.   

Zatím nám nezbývá, než se modlit, aby čipy spadly třeba z nebe. Přeju si, abychom se zítra probudili, na boleslavském nádraží přistál vlak plný čipů, a tenhle text měl hodnotu podzimního listí. Tedy, pokud jde opravdu o čipy.