Je demokracie pouhým odpadem?

Denně slýcháme, že žijeme v nejlepším možném společenském zřízení. Je tomu doopravdy tak, anebo jsme zatím stále v jeskyních?

“Demokracie, kterou dnes osvícení evropští politici prosazují jako cíl budoucího uspořádání, vládla pouze u těch kmenů, kterými vyspělé národy opovrhovaly jako barbarskými divochy. Pohlížely na demokracii jako na velmi primitivní experiment, který se hodí snad jen pro státy v počátečních vývojových fázích. Demokracie v jejich očích je synonymem pro období ctižádostivosti, závisti, politických vášní, stranické řevnivosti a sporů.

Kultivované a vzdělané obyvatelstvo demokracii velice záhy vystřídalo jinými formami. Stalo se tak především díky objevu přírodní síly, nekonečného zdroje energie, který se postaral o velký dějinný obrat. Prospěch z něj měl každý člověk, což vedlo k automatickému ukončení všech válek. Paprsky z tohoto zdroje by totiž snadno dokázaly vyhladit všechny armády světa, a vzhledem k tomu, že byly k dispozici každému, nemohlo být na války ani pomyšlení.”  

(Edward Bulwer-Lytton, 1872)

V souvislosti se zmíněným zdrojem energie mi přišla na mysl “Volná energie,” která nás prý obklopuje, a je nevyčerpatelná. Nikola Tesla, který ji objevil, a na svém elektromobilu s nekonečným dojezdem údajně ukázal její praktické využití, chtěl, aby byla k dispozici všem lidem zdarma. Její tajemství si vzal s sebou do hrobu, a pokud o tomto vynálezu existuje záznam, z pochopitelných důvodů odpočívá hluboko na dně trezoru. Proč? Právě z důvodů, o kterých píše lord Lytton. 

Demokracii si udržíme, i kdyby nás to mělo stát život.